Jsem pes. Takový ten úplně normální domácí drobek. Mám super paničku, která mě většinou chápe. Teda… řekněme, že se fakt snaží. Některé moje nápady jí ale asi zůstanou navždycky záhadou. Proč štěkám na vysavač? Proč běžím za každým listem, který se pohne? A proč si potřebuji třikrát obejít misku, než se pustím do jídla? To jsou otázky, na které prostě není potřeba znát odpověď.
Svět se ale mění. Co bylo včera divné, je dneska úplně normální. Tak si říkám, proč by to mělo být jinak se mnou?
Když jsem byl malý, viděl jsem v televizi geparda. A teda… to bylo něco! Rychlý, hbité tlapky, žádné zbytečné zastávky, všechny předběhl a všechno zvládl. V tu chvíli jsem měl jasno: jednou budu jako on.
Jenže pak přišlo malé zjištění. Jsem pes. Nejsem gepard. A navíc jsem tak trochu… menší a pomalejší.
Moje tempo jednoduše není gepardí. Když někdo běží přede mnou, většinou ho nedoženu. Ale to neznamená, že to vzdám. Běhám, skáču, trénuju a zkouším to znovu. Protože sny se přece nemají vzdávat jen proto, že na ně nemáš správně dlouhé nohy.
Moje panička to nějak vycítila. Ví, že nechci být jen gaučový povaleč. Chci běhat, objevovat, řádit a být každý den o kousek víc Gepardo.
A tak mi to Gepardo pořídila. Nová bašta už mi voní v misce.
Možná ze mě nikdy nebude skutečný gepard. Ale každý velký sen začíná malým krokem. A ten můj začíná v misce.
Gepardo – pro psy s velkými sny.
Be Gepardo.